beranidlo
[beraňɪdlo]
(2. j. -dla, 6. j. -dle, -dlu, 2. mn. -del)
podstatné jméno rodu středního
1.
nástroj k vyražení dveří, proražení zdi ap.:
Dveře do bytu vyrazili policisté beranidlem.
Zloděj vyboural za pomoci beranidla ve stěně otvor.
přen. Sociální otázky se pro některé politiky staly beranidlem na cestě k moci.
2. tech.
stroj k zarážení pilot a nosných sloupů do podloží:
hydraulické / vibrační beranidlo
Dělníci na stavbě zatloukali kůly ručními beranidly.
3. histor.: voj.
středověký obléhací stroj k boření hradeb syn. beran II/1:
Nepřítel zaútočil na hradby beranidlem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[beraňɪdlo]
(2. j. -dla, 6. j. -dle, -dlu, 2. mn. -del)
podstatné jméno rodu středního
1.
nástroj k vyražení dveří, proražení zdi ap.:
Dveře do bytu vyrazili policisté beranidlem.
Zloděj vyboural za pomoci beranidla ve stěně otvor.
přen. Sociální otázky se pro některé politiky staly beranidlem na cestě k moci.
2. tech.
stroj k zarážení pilot a nosných sloupů do podloží:
hydraulické / vibrační beranidlo
Dělníci na stavbě zatloukali kůly ručními beranidly.
3. histor.: voj.
středověký obléhací stroj k boření hradeb syn. beran II/1:
Nepřítel zaútočil na hradby beranidlem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)