australopiték
[ʔa͡ustralopɪteːk]
(2. j. -éka, 3., 6. j. -ékovi, -éku, 5. j. -éku, 1. mn. -éci, -ékové, 6. mn. -écích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.+řec.⟩
antropologie, paleontologie
australopitek
[ʔa͡ustralopɪteːk], [ʔa͡ustralopɪtek]
(2. j. -eka, 3., 6. j. -ekovi, -eku, 5. j. -eku, 1. mn. -eci, -ekové, 6. mn. -ecích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.+řec.⟩
antropologie, paleontologie
vymřelý primát (předek člověka) schopný chodit po dvou nohách a používat jednoduché nástroje, žijící začátkem čtvrtohor v stepních oblastech Afriky, rod Australopithecus:
fosilie australopitéka
Chůze australopitekům nedělala problémy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡ustralopɪteːk]
(2. j. -éka, 3., 6. j. -ékovi, -éku, 5. j. -éku, 1. mn. -éci, -ékové, 6. mn. -écích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.+řec.⟩
antropologie, paleontologie
australopitek
[ʔa͡ustralopɪteːk], [ʔa͡ustralopɪtek]
(2. j. -eka, 3., 6. j. -ekovi, -eku, 5. j. -eku, 1. mn. -eci, -ekové, 6. mn. -ecích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.+řec.⟩
antropologie, paleontologie
vymřelý primát (předek člověka) schopný chodit po dvou nohách a používat jednoduché nástroje, žijící začátkem čtvrtohor v stepních oblastech Afriky, rod Australopithecus:
fosilie australopitéka
Chůze australopitekům nedělala problémy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)