adaptovat
[ʔadaptovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo adaptuje co, koho4 {na co; pro co; čemu})
přizpůsobovat, přizpůsobit novým nebo změněným podmínkám, situaci ap.:
adaptovat organismus na letní čas
adaptovat pacienta pro život ve společnosti
Snažíme se adaptovat děti na školku.
Ekonomické subjekty je třeba adaptovat novým podmínkám.
2. (kdo adaptuje co; co za něj. účelem)
přetvářet, přetvořit literární, hudební, filmové aj. dílo na jiný žánr nebo je upravovat, upravit za nějakým účelem (např. zkrátit, zjednodušit):
adaptovat román
adaptovat knihu pro film
Písničky jsme adaptovali do koncertní podoby.
Komedie byla mnohokrát zfilmována i adaptována pro jeviště.
3. (kdo adaptuje co; co {na co; za něj. účelem; jak})
stavebně upravovat, upravit, přestavovat, přestavět při zachování podstaty stavby:
adaptovat podkroví / starou budovu
adaptovat sklep na dílnu
Objekty adaptovali v duchu původního šumavského stylu.
Synagoga byla adaptována k obytným účelům.
Galerie sídlí v adaptovaných prostorách bývalé zámecké jízdárny.
dokonavé k 1–3 → zadaptovat
přídavné jméno → i adaptovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔadaptovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo adaptuje co, koho4 {na co; pro co; čemu})
přizpůsobovat, přizpůsobit novým nebo změněným podmínkám, situaci ap.:
adaptovat organismus na letní čas
adaptovat pacienta pro život ve společnosti
Snažíme se adaptovat děti na školku.
Ekonomické subjekty je třeba adaptovat novým podmínkám.
2. (kdo adaptuje co; co za něj. účelem)
přetvářet, přetvořit literární, hudební, filmové aj. dílo na jiný žánr nebo je upravovat, upravit za nějakým účelem (např. zkrátit, zjednodušit):
adaptovat román
adaptovat knihu pro film
Písničky jsme adaptovali do koncertní podoby.
Komedie byla mnohokrát zfilmována i adaptována pro jeviště.
3. (kdo adaptuje co; co {na co; za něj. účelem; jak})
stavebně upravovat, upravit, přestavovat, přestavět při zachování podstaty stavby:
adaptovat podkroví / starou budovu
adaptovat sklep na dílnu
Objekty adaptovali v duchu původního šumavského stylu.
Synagoga byla adaptována k obytným účelům.
Galerie sídlí v adaptovaných prostorách bývalé zámecké jízdárny.
dokonavé k 1–3 → zadaptovat
přídavné jméno → i adaptovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)