dilatace
[dɪlatace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. odborné
rozšíření, roztažení tělesa způsobené změnou jeho teploty nebo mechanickým namáháním, roztažnost:
teplotní dilatace obvodové konstrukce
Při vrstvení různobarevných skel musí mít sklo stejnou dilataci.
Tmel vyrovnává pohyby způsobené rozdílnou dilatací materiálů.
2. stavebnictví
mezera, spára v konstrukci, která umožňuje změny rozměrů této konstrukce způsobené teplotou nebo vnějšími silami, dilatační spára:
oprava poškozených mostních dilatací
Budova je rozdělena dvěma dilatacemi.
Pod dřevěnou dlažbou se kvůli dilatacím mohou držet nečistoty.
3. medicína (čeho)
(chorobné) rozšíření dutého orgánu • jeho umělé rozšíření, roztažení při lékařském zákroku:
patologická dilatace žaludku
kontrakce a dilatace cév
endoskopická dilatace jícnu
Obezita má za následek oběhové přetížení srdce, které způsobí dilataci srdce.
□ dilatace času fyzika
(v teorii relativity) fyzikální jev zpomalení času pozorovaný u objektů, které se vzhledem k pozorovateli pohybují vysokou rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪlatace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. odborné
rozšíření, roztažení tělesa způsobené změnou jeho teploty nebo mechanickým namáháním, roztažnost:
teplotní dilatace obvodové konstrukce
Při vrstvení různobarevných skel musí mít sklo stejnou dilataci.
Tmel vyrovnává pohyby způsobené rozdílnou dilatací materiálů.
2. stavebnictví
mezera, spára v konstrukci, která umožňuje změny rozměrů této konstrukce způsobené teplotou nebo vnějšími silami, dilatační spára:
oprava poškozených mostních dilatací
Budova je rozdělena dvěma dilatacemi.
Pod dřevěnou dlažbou se kvůli dilatacím mohou držet nečistoty.
3. medicína (čeho)
(chorobné) rozšíření dutého orgánu • jeho umělé rozšíření, roztažení při lékařském zákroku:
patologická dilatace žaludku
kontrakce a dilatace cév
endoskopická dilatace jícnu
Obezita má za následek oběhové přetížení srdce, které způsobí dilataci srdce.
□ dilatace času fyzika
(v teorii relativity) fyzikální jev zpomalení času pozorovaný u objektů, které se vzhledem k pozorovateli pohybují vysokou rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)