čína
[čiːna]
(2. j. číny)
podstatné jméno rodu ženského
⟨VJ⟩
kolokv. vyš.
1.
pokrm z kousků (nudliček) masa a zeleniny, připravený a okořeněný způsobem typickým pro čínskou kuchyni:
kuřecí / vepřová čína s rýží
koření na čínu
večeřet / podávat čínu
Zajdeme si na čínu?
2.
restaurace zaměřená na čínskou kuchyni, na pokrmy v čínském stylu:
Jdeme do číny, nechceš jít s námi?
Dělal šéfkuchaře v jedné číně v Brně.
3.
plnicí pero nebo propisovací tužka s tenkým hrotem a nasazovací krytkou, čínské pero:
Psal obyčejnou čínou.
→ Čína
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čiːna]
(2. j. číny)
podstatné jméno rodu ženského
⟨VJ⟩
kolokv. vyš.
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
pokrm z kousků (nudliček) masa a zeleniny, připravený a okořeněný způsobem typickým pro čínskou kuchyni:
kuřecí / vepřová čína s rýží
koření na čínu
večeřet / podávat čínu
Zajdeme si na čínu?
2.
restaurace zaměřená na čínskou kuchyni, na pokrmy v čínském stylu:
Jdeme do číny, nechceš jít s námi?
Dělal šéfkuchaře v jedné číně v Brně.
3.
plnicí pero nebo propisovací tužka s tenkým hrotem a nasazovací krytkou, čínské pero:
Psal obyčejnou čínou.
Poznámka Podle země v Asii.
→ Čína
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)