čvaňhák
[čvaňhaːk]
(2. j. -áka, -áku, 4. j. živ. -áka, než. -ák, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv. expr.
nedokouřený zbytek cigarety, doutníku ap. • cigareta, doutník ap. vůbec:
Odložil čvaňhák na hromádku vajglů v popelníku.
Dostal jsem chuť na čvaňháka.
Dělníci si cestou z huti balili čvaňháky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čvaňhaːk]
(2. j. -áka, -áku, 4. j. živ. -áka, než. -ák, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv. expr.
?kolokviální expresivní
Jako kolokviální expresivní označujeme kolokviální slova a významy, které nesou expresivní příznak.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální expresivní označujeme kolokviální slova a významy, které nesou expresivní příznak.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nedokouřený zbytek cigarety, doutníku ap. • cigareta, doutník ap. vůbec:
Odložil čvaňhák na hromádku vajglů v popelníku.
Dostal jsem chuť na čvaňháka.
Dělníci si cestou z huti balili čvaňháky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)