◊ čurat / čůrat / čúrat proti větru
kolokviální vyšší
osaměle vzdorovat většinovému nebo mocenskému postoji, zájmu ap.:
Je to člověk, co vždycky musí čůrat proti větru.
Jeden čas jsem proti tomu ostře vystupoval. Nakonec jsem ale zjistil, že čurám proti větru.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
osaměle vzdorovat většinovému nebo mocenskému postoji, zájmu ap.:
Je to člověk, co vždycky musí čůrat proti větru.
Jeden čas jsem proti tomu ostře vystupoval. Nakonec jsem ale zjistil, že čurám proti větru.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)