čuník
[čuňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
1.
prase:
V chlívku chrochtal čuník.
Řezníci porazili dva vykrmené čuníky.
Malí čuníci se mají čile k světu.
Divoký čuník vběhl přímo před auto.
2.
maso z čuníka 1 • pokrm z něj připravený:
čuník na rožni
ochutnat pečeného čuníka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čuňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
1.
prase:
V chlívku chrochtal čuník.
Řezníci porazili dva vykrmené čuníky.
Malí čuníci se mají čile k světu.
Divoký čuník vběhl přímo před auto.
2.
maso z čuníka 1 • pokrm z něj připravený:
čuník na rožni
ochutnat pečeného čuníka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)