čumil
[čumɪl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, 1. mn. -lové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
zvědavě přihlížející člověk, zevloun:
zvědaví čumilové
Dav čumilů obdivoval naleštěné porsche.
Pod televizní věží stojí kroužek patnácti tanečníků a spousty čumilů.
K mostu se scházely stovky čumilů podívat se na povodeň.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čumɪl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, 1. mn. -lové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zvědavě přihlížející člověk, zevloun:
zvědaví čumilové
Dav čumilů obdivoval naleštěné porsche.
Pod televizní věží stojí kroužek patnácti tanečníků a spousty čumilů.
K mostu se scházely stovky čumilů podívat se na povodeň.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)