čubrnět
[čubrňet]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ň, čin. -něl, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
kolokviální
(kdo čubrní ~; na co, na koho)
užasle se dívat, žasnout, divit se syn. koukat, koukat se; čučet 2, čumět 2:
Překvapeně na mě čubrněl.
To budou kámoši čubrnět, až jim to řeknu.
Je to opravdu fešák, holky budou čubrnět.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čubrňet]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ň, čin. -něl, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo čubrní ~; na co, na koho)
užasle se dívat, žasnout, divit se syn. koukat, koukat se; čučet 2, čumět 2:
Překvapeně na mě čubrněl.
To budou kámoši čubrnět, až jim to řeknu.
Je to opravdu fešák, holky budou čubrnět.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)