akuzativ
[ʔakuzatɪf], [ʔakuzatiːf], 2. j. [ʔakuzatɪvu], [ʔakuzatiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, co?“, vyjadřující zejména objekt zasažený dějem, výsledek děje, okolnost míry nebo času aj. syn. čtvrtý pád:
předmět v akuzativu
vazba s akuzativem
Předložka na se pojí s akuzativem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔakuzatɪf], [ʔakuzatiːf], 2. j. [ʔakuzatɪvu], [ʔakuzatiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
lingvistika
pád s pádovou otázkou „koho, co?“, vyjadřující zejména objekt zasažený dějem, výsledek děje, okolnost míry nebo času aj. syn. čtvrtý pád:
předmět v akuzativu
vazba s akuzativem
Předložka na se pojí s akuzativem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)