čtveračivý
[čtveračɪviː]
přídavné jméno
kniž.
charakteristický pro čtveráka, pro čtveráctví • rozpustile se chovající, provádějící čtveráctví syn. čtverácký, šibalský:
čtveračivý smích
čtveračivá dívka
Po výhře byl v čtveračivé náladě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveračɪviː]
přídavné jméno
kniž.
charakteristický pro čtveráka, pro čtveráctví • rozpustile se chovající, provádějící čtveráctví syn. čtverácký, šibalský:
čtveračivý smích
čtveračivá dívka
Po výhře byl v čtveračivé náladě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)