člen II
[člen]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. technika
část určitého celku, soustavy, článek:
optický člen objektivu
pružný člen podvozku
□ akční člen elektrotechnika
část elektronicky ovládaných strojů převádějící elektronické signály na mechanický pohyb
→ doklady v korpusu
2. matematika
číslo, proměnná nebo výraz, které se sčítají, násobí:
lineární / kvadratický / absolutní člen
Každý další člen posloupnosti získáme součtem dvou členů předchozích.
3. lingvistika
(v některých jazycích) slovo, část slova charakterizující podstatné jméno z hlediska určitosti, rodu ap.:
V angličtině rozeznáváme člen určitý „the“ a neurčitý „a, an“.
V němčině existuje v množném čísle pro všechny rody společný určitý člen „die“.
□ větný člen lingvistika
jednotka větné stavby (např. podmět, přísudek, přívlastek)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[člen]
(2. j. -nu, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. technika
část určitého celku, soustavy, článek:
optický člen objektivu
pružný člen podvozku
□ akční člen elektrotechnika
část elektronicky ovládaných strojů převádějící elektronické signály na mechanický pohyb
→ doklady v korpusu
2. matematika
číslo, proměnná nebo výraz, které se sčítají, násobí:
lineární / kvadratický / absolutní člen
Každý další člen posloupnosti získáme součtem dvou členů předchozích.
3. lingvistika
(v některých jazycích) slovo, část slova charakterizující podstatné jméno z hlediska určitosti, rodu ap.:
V angličtině rozeznáváme člen určitý „the“ a neurčitý „a, an“.
V němčině existuje v množném čísle pro všechny rody společný určitý člen „die“.
□ větný člen lingvistika
jednotka větné stavby (např. podmět, přísudek, přívlastek)
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)