čisťounký
[čɪsťo͡uŋkiː]
přídavné jméno
expresivní
čisťoučký
[čɪsťo͡učkiː]
přídavné jméno
expresivní
1.
obzvlášť, příjemně, pěkně čistý 1 (bez špíny):
čisťounké povlečení
čisťoučké děti
Plovárna se pyšní čisťounkými sprchami.
2.
obzvlášť, působivě čistý 2 (bez cizorodých příměsí):
čisťounké a vyrovnané soprány ve sborových scénách
čisťounký hlas klavíru
čisťoučký záznam hudby
skladba v čisťounkém C dur
3.
obzvlášť čistý 4 (mravně bezúhonný):
Nebyl žádný andílek a ani nebyl tak čisťounký, jak druzí ukazují.
iron. Přes koho asi ty čisťoučké peníze nakonec do republiky přitečou?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪsťo͡uŋkiː]
přídavné jméno
expresivní
čisťoučký
[čɪsťo͡učkiː]
přídavné jméno
expresivní
1.
obzvlášť, příjemně, pěkně čistý 1 (bez špíny):
čisťounké povlečení
čisťoučké děti
Plovárna se pyšní čisťounkými sprchami.
2.
obzvlášť, působivě čistý 2 (bez cizorodých příměsí):
čisťounké a vyrovnané soprány ve sborových scénách
čisťounký hlas klavíru
čisťoučký záznam hudby
skladba v čisťounkém C dur
3.
obzvlášť čistý 4 (mravně bezúhonný):
Nebyl žádný andílek a ani nebyl tak čisťounký, jak druzí ukazují.
iron. Přes koho asi ty čisťoučké peníze nakonec do republiky přitečou?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)