čeština
[češťɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
1.
západoslovanský jazyk, úřední jazyk v Česku syn. český jazyk 1:
mluvená / psaná čeština
tlumočit do češtiny
Moderátoři soukromých médií mluví nespisovnou češtinou.
Cizinci s nimi komunikovali lámanou češtinou.
Žádná její kniha nevyšla v češtině. v českém překladu
□ hovorová čeština
1. lingvistika vrstva spisovné češtiny bez prvků knižních, zastaralých nebo zastarávajících, používaná zejména ve veřejných neformálních a poloformálních mluvených projevech
2. jazykové prostředky češtiny používané v běžném dorozumívání, uživateli chápané jako stylově nižší, nespisovné ap.
→ doklady v korpusu
□ obecná čeština
lingvistika nadnářeční (nespisovný) jazykový útvar rozšířený především na území Čech, vzniklý postupným sbližováním českých nářečí a používaný zejména ve spontánním, soukromém, neformálním dorozumívání
→ doklady v korpusu
□ spisovná čeština
lingvistika reprezentativní útvar češtiny celonárodně užívaný zejména ve formálních veřejných psaných a mluvených projevech
→ doklady v korpusu
□ znakovaná čeština
umělý komunikační systém určený pro komunikaci mezi slyšícím a neslyšícím, v různé míře odvozený od mluvené češtiny, realizovaný pohybově-vizuálním způsobem
→ doklady v korpusu
2.
vyučovací předmět nebo studijní obor český jazyk a literatura syn. český jazyk 2:
hodina češtiny
dostat jedničku z češtiny
Učil češtinu na gymnáziu.
V pátek jsme psali písemku z češtiny.
Studoval češtinu na filozofické fakultě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[češťɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
1.
západoslovanský jazyk, úřední jazyk v Česku syn. český jazyk 1:
mluvená / psaná čeština
tlumočit do češtiny
Moderátoři soukromých médií mluví nespisovnou češtinou.
Cizinci s nimi komunikovali lámanou češtinou.
Žádná její kniha nevyšla v češtině. v českém překladu
□ hovorová čeština
1. lingvistika vrstva spisovné češtiny bez prvků knižních, zastaralých nebo zastarávajících, používaná zejména ve veřejných neformálních a poloformálních mluvených projevech
2. jazykové prostředky češtiny používané v běžném dorozumívání, uživateli chápané jako stylově nižší, nespisovné ap.
→ doklady v korpusu
□ obecná čeština
lingvistika nadnářeční (nespisovný) jazykový útvar rozšířený především na území Čech, vzniklý postupným sbližováním českých nářečí a používaný zejména ve spontánním, soukromém, neformálním dorozumívání
→ doklady v korpusu
□ spisovná čeština
lingvistika reprezentativní útvar češtiny celonárodně užívaný zejména ve formálních veřejných psaných a mluvených projevech
→ doklady v korpusu
□ znakovaná čeština
umělý komunikační systém určený pro komunikaci mezi slyšícím a neslyšícím, v různé míře odvozený od mluvené češtiny, realizovaný pohybově-vizuálním způsobem
→ doklady v korpusu
2.
vyučovací předmět nebo studijní obor český jazyk a literatura syn. český jazyk 2:
hodina češtiny
dostat jedničku z češtiny
Učil češtinu na gymnáziu.
V pátek jsme psali písemku z češtiny.
Studoval češtinu na filozofické fakultě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)