česáč
[česaːč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
česač
[česač]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo češe 3 (sklízí plody):
živit se jako česáč ovoce
Česáči začali sklízet chmel.
Česači borůvek dokážou v lesích napáchat veliké škody.
► česačka I
[česačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Pracovaly jako česačky chmele.
Česačky bavlny dávaly chomáčky bílého vlákna do plátěných pytlů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[česaːč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
česač
[česač]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
kdo češe 3 (sklízí plody):
živit se jako česáč ovoce
Česáči začali sklízet chmel.
Česači borůvek dokážou v lesích napáchat veliké škody.
► česačka I
[česačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Pracovaly jako česačky chmele.
Česačky bavlny dávaly chomáčky bílého vlákna do plátěných pytlů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)