čertví-
[čertviː]
kolokviální
první část zájmen, číslovek nebo příslovcí vyjadřujících neurčitost, nevědomost, někdy v negativním hodnocení syn. bůhví-, kdoví-:
Domy na náměstíčku zakoupil čertvíkdo.
Čertvíproč člověku většina míst něco připomíná.
Tento recept jsem zkoušel čertvíkolikrát.
ve výčtu:
záplava kulturních, technických a čertvíjakých revolucí
Musí stihnout dodělat oběd, napsat s dětmi úkoly, nakrmit psa a čertvíco ještě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čertviː]
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
první část zájmen, číslovek nebo příslovcí vyjadřujících neurčitost, nevědomost, někdy v negativním hodnocení syn. bůhví-, kdoví-:
Domy na náměstíčku zakoupil čertvíkdo.
Čertvíproč člověku většina míst něco připomíná.
Tento recept jsem zkoušel čertvíkolikrát.
ve výčtu:
záplava kulturních, technických a čertvíjakých revolucí
Musí stihnout dodělat oběd, napsat s dětmi úkoly, nakrmit psa a čertvíco ještě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)