čepičář
[čepɪčaːř̥], 2. j. [čepɪčaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo vyrábí a prodává čepice 1 (pokrývky hlavy):
V zastřešené části bazaru najdete uličky čepičářů, ševců a truhlářů.
2. kolokviální
pouliční prodavač suvenýrů (původně čepic a další výbavy bývalých sovětských vojáků) syn. čepičkář 1:
Ruské hračky prodávali čepičáři jako doplněk k ušankám a vojenským čepicím.
3. kolokviální
příležitostný řidič, který řídí nepředvídatelně a poměrně nebezpečně, zprav. muž důchodového věku s čepicí nebo kloboukem na hlavě syn. čepičkář 2, vajíčkář:
Čepičář ve škodovce se po dálnici plazil šedesátkou.
► čepičářka
[čepɪčaːř̥ka], 2. mn. [čepɪčaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Na jarmarku nechyběla ani čepičářka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čepɪčaːř̥], 2. j. [čepɪčaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo vyrábí a prodává čepice 1 (pokrývky hlavy):
V zastřešené části bazaru najdete uličky čepičářů, ševců a truhlářů.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
pouliční prodavač suvenýrů (původně čepic a další výbavy bývalých sovětských vojáků) syn. čepičkář 1:
Ruské hračky prodávali čepičáři jako doplněk k ušankám a vojenským čepicím.
3. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
příležitostný řidič, který řídí nepředvídatelně a poměrně nebezpečně, zprav. muž důchodového věku s čepicí nebo kloboukem na hlavě syn. čepičkář 2, vajíčkář:
Čepičář ve škodovce se po dálnici plazil šedesátkou.
► čepičářka
[čepɪčaːř̥ka], 2. mn. [čepɪčaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Na jarmarku nechyběla ani čepičářka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)