čelba
[čelba]
(2. j. čelby, 2. mn. čeleb)
podstatné jméno rodu ženského
hornictví
část tunelu nebo vrtu, která je ve směru ražby vpředu:
čelba tunelu / dolu
dělat předáka na čelbě
Na čelbě došlo k závalu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čelba]
(2. j. čelby, 2. mn. čeleb)
podstatné jméno rodu ženského
hornictví
část tunelu nebo vrtu, která je ve směru ražby vpředu:
čelba tunelu / dolu
dělat předáka na čelbě
Na čelbě došlo k závalu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)