časovat II
[časovat]
(1. j. časuji, časuju, 3. j. časuje, 3. mn. časují, časujou, rozk. časuj, čin. časoval, trp. časován, podst. jm. časování)
sloveso nedokonavé
lingvistika
(kdo časuje co)
tvořit slovesné tvary:
časovat slovesa
Způsobová slovesa v němčině se v množném čísle časují pravidelně.
dokonavé → vyčasovat
podstatné jméno → i časování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[časovat]
(1. j. časuji, časuju, 3. j. časuje, 3. mn. časují, časujou, rozk. časuj, čin. časoval, trp. časován, podst. jm. časování)
sloveso nedokonavé
lingvistika
(kdo časuje co)
tvořit slovesné tvary:
časovat slovesa
Způsobová slovesa v němčině se v množném čísle časují pravidelně.
dokonavé → vyčasovat
podstatné jméno → i časování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)