čarovat
[čarovat]
(1. j. čaruji, čaruju, 3. j. čaruje, 3. mn. čarují, čarujou, rozk. čaruj, čin. čaroval, trp. čarován, podst. jm. čarování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo čaruje ~; s čím; čím)
používat nadpřirozené schopnosti nebo prostředky • vytvářet dojem používání nadpřirozených schopností nebo prostředků syn. kouzlit:
čarovat kouzelnou hůlkou
Kouzelník čaroval s kartami a barevnými šátky.
V obci se o ní říkalo, že umí čarovat.
Čarodějnice se o půlnoci slétávají na sabaty a čarují.
podst. jm. Kořen mandragory se používal k čarování.
2. (kdo čaruje s čím; čím; z čeho; ~)
díky zručnosti, tréninku ap. provádět mimořádné, téměř nemožné věci, divy syn. kouzlit:
Malíř čaruje s barvami.
Dokáže slovy čarovat.
Zpěvačka čarovala svým podmanivým hlasem.
Šetrná hospodyně čaruje z mála.
Gólman čaroval v brance, vychytal mnoho střel.
3. (co čaruje ~; co)
vytvářet něco krásného syn. kouzlit:
Příroda čaruje.
Mráz čaroval obrazce na oknech.
Slunce čarovalo mezi listy a odráželo se na hladině jezírka.
podst. jm. barevné čarování podzimu
4. hanlivé (kdo čaruje s čím)
záměrně, nečestně něco upravovat, měnit, s něčím manipulovat syn. kouzlit:
čarovat s účetnictvím
Podle auditora firma čarovala s daněmi.
S čísly a statistikou čaroval, jak se mu to hodilo.
podst. jm. populistické čarování s veřejným míněním
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čarovat]
(1. j. čaruji, čaruju, 3. j. čaruje, 3. mn. čarují, čarujou, rozk. čaruj, čin. čaroval, trp. čarován, podst. jm. čarování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo čaruje ~; s čím; čím)
používat nadpřirozené schopnosti nebo prostředky • vytvářet dojem používání nadpřirozených schopností nebo prostředků syn. kouzlit:
čarovat kouzelnou hůlkou
Kouzelník čaroval s kartami a barevnými šátky.
V obci se o ní říkalo, že umí čarovat.
Čarodějnice se o půlnoci slétávají na sabaty a čarují.
podst. jm. Kořen mandragory se používal k čarování.
2. (kdo čaruje s čím; čím; z čeho; ~)
díky zručnosti, tréninku ap. provádět mimořádné, téměř nemožné věci, divy syn. kouzlit:
Malíř čaruje s barvami.
Dokáže slovy čarovat.
Zpěvačka čarovala svým podmanivým hlasem.
Šetrná hospodyně čaruje z mála.
Gólman čaroval v brance, vychytal mnoho střel.
3. (co čaruje ~; co)
vytvářet něco krásného syn. kouzlit:
Příroda čaruje.
Mráz čaroval obrazce na oknech.
Slunce čarovalo mezi listy a odráželo se na hladině jezírka.
podst. jm. barevné čarování podzimu
4. hanlivé (kdo čaruje s čím)
záměrně, nečestně něco upravovat, měnit, s něčím manipulovat syn. kouzlit:
čarovat s účetnictvím
Podle auditora firma čarovala s daněmi.
S čísly a statistikou čaroval, jak se mu to hodilo.
podst. jm. populistické čarování s veřejným míněním
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)