čúrek
[čuːrek]
(2. j. čúrku, 6. j. čúrku, 6. mn. čúrcích, čúrkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv.
čůrek
[čuːrek]
(2. j. čůrku, 6. j. čůrku, 6. mn. čůrcích, čůrkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv.
pramínek tekutiny:
Po čele mu stékaly čúrky potu.
Hydranty jsou funkční, ale voda z nich teče jen čůrkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čuːrek]
(2. j. čúrku, 6. j. čúrku, 6. mn. čúrcích, čúrkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
čůrek
[čuːrek]
(2. j. čůrku, 6. j. čůrku, 6. mn. čůrcích, čůrkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokv.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
pramínek tekutiny:
Po čele mu stékaly čúrky potu.
Hydranty jsou funkční, ale voda z nich teče jen čůrkem.
Poznámka Varianta čůrek se prosazuje na základě zvyklosti psát uprostřed slov u s kroužkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)