číšník
[čiːšňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo obsluhuje hosty v restauracích, kavárnách ap.:
vrchní číšník odpovídající za celkovou úroveň obsluhy, vrchní
vyučený číšník
dělat číšníka v restauraci / hotelu
Číšník roznáší jídlo ke stolům.
Hosty obsluhovali dva číšníci.
► číšnice
[čiːšňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
syn. servírka:
vyučit se číšnicí
Pracovala jako číšnice v baru.
Číšnice přinesla talíře s jídlem.
Mávl na číšnici a požádal o účet.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čiːšňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo obsluhuje hosty v restauracích, kavárnách ap.:
vrchní číšník odpovídající za celkovou úroveň obsluhy, vrchní
vyučený číšník
dělat číšníka v restauraci / hotelu
Číšník roznáší jídlo ke stolům.
Hosty obsluhovali dva číšníci.
► číšnice
[čiːšňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
syn. servírka:
vyučit se číšnicí
Pracovala jako číšnice v baru.
Číšnice přinesla talíře s jídlem.
Mávl na číšnici a požádal o účet.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)