částice
[čaːsťɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
velmi malá část celku, hmoty, látky ap., částečka:
půdní částice
částice nečistot z okolí
měřit obsah pevných částic ve vzduchu
Při spalování uhlí vznikají jemné prachové částice.
Virus je mikroskopická infekční částice napadající buňky.
2. fyzika
stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí charakterizovaná hmotností, nábojem, příp. dalšími fyzikálními veličinami:
částice hmoty / antihmoty
částice světla / elektromagnetického záření foton
kladně nabitá částice jádra vodíku
urychlovač částic
srážky částic ve vakuu
□ α částice / alfa částice fyzika □ částice α / částice alfa fyzika
jádro helia
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem α-částice, alfa-částice.
□ β částice / beta částice fyzika □ částice β / částice beta fyzika
elektron nebo pozitron uvolněný při rozpadu jádra atomu
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem β-částice, beta-částice.
□ elementární částice fyzika
základní, dále nedělitelná stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí (např. elektron, foton, kvark, Higgsův boson)
□ fyzika (elementárních) částic
obor fyziky zkoumající vlastnosti a vzájemné působení subatomárních částic (např. jejich srážky v urychlovačích)
syn. částicová fyzika
□ Higgsova částice fyzika
hmotná elementární částice s nulovým spinem
syn. Higgsův boson
Podle britského fyzika Petera Higgse (nar. 1929).
□ hmotná částice fyzika
částice mající v klidovém stavu nenulovou hmotnost
3. lingvistika
neohebné slovo vyjadřující vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi nebo k výpovědi, do níž je začleněno, a nemající platnost větného členu
• množné částice takový slovní druh syn. partikule:
modální částice
Najdi v textu všechny částice.
Částice ať a kéž stojí obvykle na začátku věty.
◊ božská částice
Higgsův boson
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čaːsťɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
velmi malá část celku, hmoty, látky ap., částečka:
půdní částice
částice nečistot z okolí
měřit obsah pevných částic ve vzduchu
Při spalování uhlí vznikají jemné prachové částice.
Virus je mikroskopická infekční částice napadající buňky.
2. fyzika
stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí charakterizovaná hmotností, nábojem, příp. dalšími fyzikálními veličinami:
částice hmoty / antihmoty
částice světla / elektromagnetického záření foton
kladně nabitá částice jádra vodíku
urychlovač částic
srážky částic ve vakuu
□ α částice / alfa částice fyzika □ částice α / částice alfa fyzika
jádro helia
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem α-částice, alfa-částice.
□ β částice / beta částice fyzika □ částice β / částice beta fyzika
elektron nebo pozitron uvolněný při rozpadu jádra atomu
Méně často se používají i pravopisné podoby se spojovníkem β-částice, beta-částice.
□ elementární částice fyzika
základní, dále nedělitelná stavební jednotka hmoty nebo fyzikálních polí (např. elektron, foton, kvark, Higgsův boson)
□ fyzika (elementárních) částic
obor fyziky zkoumající vlastnosti a vzájemné působení subatomárních částic (např. jejich srážky v urychlovačích)
syn. částicová fyzika
□ Higgsova částice fyzika
hmotná elementární částice s nulovým spinem
syn. Higgsův boson
Podle britského fyzika Petera Higgse (nar. 1929).
□ hmotná částice fyzika
částice mající v klidovém stavu nenulovou hmotnost
3. lingvistika
neohebné slovo vyjadřující vztah mluvčího ke sdělované skutečnosti, k adresátovi nebo k výpovědi, do níž je začleněno, a nemající platnost větného členu
• množné částice takový slovní druh syn. partikule:
modální částice
Najdi v textu všechny částice.
Částice ať a kéž stojí obvykle na začátku věty.
◊ božská částice
Higgsův boson
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)