čokl
[čokl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 1. mn. -lové, -li)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rom.⟩
kolokviální
pes:
Třikrát denně venčil čokla.
Hlídejte si ty svoje čokly!
► čoklík
[čokliːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
zjemnělé
zakrslý hnědý čoklík
Když se u nás občas vyskytne nějaký pobíhající čoklík, hned víme, komu patří.
► čoklíček
[čokliːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
zjemnělé
Mám doma dva čoklíčky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čokl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 1. mn. -lové, -li)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rom.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní, zprav. hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
pes:
Třikrát denně venčil čokla.
Hlídejte si ty svoje čokly!
► čoklík
[čokliːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
zjemnělé
zakrslý hnědý čoklík
Když se u nás občas vyskytne nějaký pobíhající čoklík, hned víme, komu patří.
► čoklíček
[čokliːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
zjemnělé
Mám doma dva čoklíčky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)