čichač
[čɪxač]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo něco posuzuje, vyhodnocuje pomocí čichu:
Předpokladem pro práci čichače je specificky vyvinutý čich.
Čichači se živí čichovým zkoušením parfémů.
V některých automobilkách pracují profesionální čichači, kteří hodnotí pachy uvolňující se z jednotlivých částí interiéru vozidla.
2. (čeho)
kdo užívá omamné, těkavé látky vdechováním:
čichači toluenu
parta mladých čichačů
Čichač vdechuje výpary rozpouštědla, dokud se nedostaví stav omámení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪxač]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kdo něco posuzuje, vyhodnocuje pomocí čichu:
Předpokladem pro práci čichače je specificky vyvinutý čich.
Čichači se živí čichovým zkoušením parfémů.
V některých automobilkách pracují profesionální čichači, kteří hodnotí pachy uvolňující se z jednotlivých částí interiéru vozidla.
2. (čeho)
kdo užívá omamné, těkavé látky vdechováním:
čichači toluenu
parta mladých čichačů
Čichač vdechuje výpary rozpouštědla, dokud se nedostaví stav omámení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)