činovník
[čɪnovňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rus.⟩
člen spolku, organizace, politické strany ap. vykonávající organizační nebo řídicí činnost, funkcionář:
stranický činovník
zasloužilý klubový činovník
fotbaloví činovníci
Otec byl činovníkem Sokola.
Činovníci svazu zveřejnili přehled o příjmech a výdajích.
► činovnice
[čɪnovňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
zasloužilá stranická činovnice
dlouholetá činovnice chovatelského svazu
obětavá činovnice sokolské jednoty
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪnovňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨rus.⟩
člen spolku, organizace, politické strany ap. vykonávající organizační nebo řídicí činnost, funkcionář:
stranický činovník
zasloužilý klubový činovník
fotbaloví činovníci
Otec byl činovníkem Sokola.
Činovníci svazu zveřejnili přehled o příjmech a výdajích.
► činovnice
[čɪnovňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
zasloužilá stranická činovnice
dlouholetá činovnice chovatelského svazu
obětavá činovnice sokolské jednoty
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)