čin
[čɪn]
(2. j. činu, 6. j. činu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
co je vykonáno, uskutečněno, skutek:
hrdinský / odvážný / obětavý čin
tvůrčí / umělecký / vydavatelský čin počin
násilný / kriminální / teroristický čin
rasově motivovaný čin
nesmyslný čin pomsty
vykonat mimořádně záslužný čin
přistihnout / chytit pachatele při činu přestupku, zločinu
□ místo činu kriminalistika
místo, kde byl spáchán trestný čin
□ trestný čin právo
závažný čin porušující právní předpisy, který je z hlediska trestního zákona soudně stíhatelný
◊ mít se k činu
neotálet a začít jednat, něco dělat ap.:
Zaznělo už mnoho slov, ale k činu se nikdo nemá.
Když je potřeba něco spravit, chopí se nářadí a má se k činu.
◊ muž / žena činu
velmi rozhodný, pohotově a okamžitě jednající člověk:
Prezentuje se jako muž činu, který umí přijímat nepopulární opatření a který plně stojí za svými rozhodnutími.
Byla to žena činu, okamžitě se pustila do plánování a příprav.
◊ nemít daleko od slov k činům
rychle uskutečnit slovně vyjádřené myšlenky, cíle ap.:
Od slov k činům neměli daleko a okamžitě zasáhli.
◊ pachatel se vrací na místo činu
člověk se někdy rád vrací na místo, kde už dříve působil, pracoval ap.
◊ přejít / přistoupit od slov k činům
začít jednat a uskutečňovat slovně vyjádřené myšlenky, cíle ap.:
V otázce snižování deficitu státního rozpočtu musí vláda přejít od slov k činům.
Pokud dům ohrožuje bezpečnost chodců, může radnice přistoupit od slov k činům a majitele pokutovat.
◊ vrátit se / vracet se na místo činu
vrátit se, vracet se na místo, kde člověk už dříve působil, pracoval ap.:
Po několikaměsíční pauze se štáb opět vrátil na místo činu, aby pořídil další záběry do zimních dílů seriálu.
Zpěvačka se po sedmi letech vrací na místo činu a chystá v Praze nový koncert.
◊ [zoufalá / nová ap.] doba / situace (si) žádá [zoufalé / nové ap.] činy
určitá (velmi nepříznivá, nová ap.) situace vyžaduje adekvátní (krajní, nový ap.) přístup, řešení:
Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Pokud chtějí přežít, musí zapomenout na své nepřátelství a spolupracovat.
Svět je na křižovatce a nová doba od nás žádá nové činy.
Zůstala jsem uvězněná na balkoně. Zoufalá situace si žádala zoufalé činy. Mlátila jsem pěstí do oken, div sklo nevypadlo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪn]
(2. j. činu, 6. j. činu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
co je vykonáno, uskutečněno, skutek:
hrdinský / odvážný / obětavý čin
tvůrčí / umělecký / vydavatelský čin počin
násilný / kriminální / teroristický čin
rasově motivovaný čin
nesmyslný čin pomsty
vykonat mimořádně záslužný čin
přistihnout / chytit pachatele při činu přestupku, zločinu
□ místo činu kriminalistika
místo, kde byl spáchán trestný čin
□ trestný čin právo
závažný čin porušující právní předpisy, který je z hlediska trestního zákona soudně stíhatelný
◊ mít se k činu
neotálet a začít jednat, něco dělat ap.:
Zaznělo už mnoho slov, ale k činu se nikdo nemá.
Když je potřeba něco spravit, chopí se nářadí a má se k činu.
◊ muž / žena činu
velmi rozhodný, pohotově a okamžitě jednající člověk:
Prezentuje se jako muž činu, který umí přijímat nepopulární opatření a který plně stojí za svými rozhodnutími.
Byla to žena činu, okamžitě se pustila do plánování a příprav.
◊ nemít daleko od slov k činům
rychle uskutečnit slovně vyjádřené myšlenky, cíle ap.:
Od slov k činům neměli daleko a okamžitě zasáhli.
◊ pachatel se vrací na místo činu
člověk se někdy rád vrací na místo, kde už dříve působil, pracoval ap.
◊ přejít / přistoupit od slov k činům
začít jednat a uskutečňovat slovně vyjádřené myšlenky, cíle ap.:
V otázce snižování deficitu státního rozpočtu musí vláda přejít od slov k činům.
Pokud dům ohrožuje bezpečnost chodců, může radnice přistoupit od slov k činům a majitele pokutovat.
◊ vrátit se / vracet se na místo činu
vrátit se, vracet se na místo, kde člověk už dříve působil, pracoval ap.:
Po několikaměsíční pauze se štáb opět vrátil na místo činu, aby pořídil další záběry do zimních dílů seriálu.
Zpěvačka se po sedmi letech vrací na místo činu a chystá v Praze nový koncert.
◊ [zoufalá / nová ap.] doba / situace (si) žádá [zoufalé / nové ap.] činy
určitá (velmi nepříznivá, nová ap.) situace vyžaduje adekvátní (krajní, nový ap.) přístup, řešení:
Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Pokud chtějí přežít, musí zapomenout na své nepřátelství a spolupracovat.
Svět je na křižovatce a nová doba od nás žádá nové činy.
Zůstala jsem uvězněná na balkoně. Zoufalá situace si žádala zoufalé činy. Mlátila jsem pěstí do oken, div sklo nevypadlo.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)