činčila
[čɪnčɪla]
(2. j. -ly)
podstatné jméno rodu ženského
⟨šp.⟩
1.
středně velký zavalitý hlodavec s většíma ušima, huňatým ocasem a s jemnou, zprav. stříbrošedou kožešinou, chovaný jako kožešinové zvíře nebo domácí mazlíček:
Ve skalách se činčily živí trávou, mechy a lišejníky.
Naším rodinným miláčkem je tříletá činčila.
Na výrobu kožichu bylo potřeba až osmdesát činčil.
zool. činčila vlnatá Chinchilla lanigera
2.
kožešina z činčily 1:
kožich z činčily
Obchodníci s kožešinami nabízeli pravou činčilu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪnčɪla]
(2. j. -ly)
podstatné jméno rodu ženského
⟨šp.⟩
1.
středně velký zavalitý hlodavec s většíma ušima, huňatým ocasem a s jemnou, zprav. stříbrošedou kožešinou, chovaný jako kožešinové zvíře nebo domácí mazlíček:
Ve skalách se činčily živí trávou, mechy a lišejníky.
Naším rodinným miláčkem je tříletá činčila.
Na výrobu kožichu bylo potřeba až osmdesát činčil.
zool. činčila vlnatá Chinchilla lanigera
2.
kožešina z činčily 1:
kožich z činčily
Obchodníci s kožešinami nabízeli pravou činčilu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)