čínsky
[čiːnskɪ]
příslovce
1. (2. st. čínštěji)
charakteristicky pro Čínu, pro Číňany, pro jejich kulturu • podobně jako v Číně, jako Číňané, jako v jejich kultuře:
čínsky zařízená místnost
Jídlo chutná čínsky.
Cestující byli Číňani, nebo alespoň čínsky vypadali.
2.
v čínštině, čínštinou:
mluvit čínsky
učit se čínsky čínštinu
Rádio Svobodná Asie vysílá čínsky osm hodin denně.
Yo znamená čínsky přítel.
◊ mluvit čínsky
mluvit nesrozumitelnou, nepochopitelnou řečí:
Vy mi nerozumíte, copak mluvím čínsky?
→ po čínsku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čiːnskɪ]
příslovce
1. (2. st. čínštěji)
charakteristicky pro Čínu, pro Číňany, pro jejich kulturu • podobně jako v Číně, jako Číňané, jako v jejich kultuře:
čínsky zařízená místnost
Jídlo chutná čínsky.
Cestující byli Číňani, nebo alespoň čínsky vypadali.
2.
v čínštině, čínštinou:
mluvit čínsky
učit se čínsky čínštinu
Rádio Svobodná Asie vysílá čínsky osm hodin denně.
Yo znamená čínsky přítel.
◊ mluvit čínsky
mluvit nesrozumitelnou, nepochopitelnou řečí:
Vy mi nerozumíte, copak mluvím čínsky?
→ po čínsku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)