čidlo
[čɪdlo]
(2. j. čidla, 6. j. čidle, čidlu, 2. mn. čidel)
podstatné jméno rodu středního
1.
smyslový orgán, který přijímá podněty z okolního prostředí nebo z vnitřního prostředí organismu a zprav. je předává do nervové soustavy k vyhodnocení syn. receptor:
hmatové čidlo
čidlo zraku
čidla pro teplotu a bolest
stimulace nervových čidel
Ve vnitřním uchu obratlovců jsou uložena pohybová čidla.
2.
zařízení k převádění určité měřené fyzikální nebo technické veličiny na (elektrický) signál, snímač:
teplotní čidlo klimatizace
bezpečnostní protipožární čidla
čidlo pro měření radioaktivity
zabezpečit dům elektronickými čidly
Světelné čidlo u vchodu spustilo alarm.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čɪdlo]
(2. j. čidla, 6. j. čidle, čidlu, 2. mn. čidel)
podstatné jméno rodu středního
1.
smyslový orgán, který přijímá podněty z okolního prostředí nebo z vnitřního prostředí organismu a zprav. je předává do nervové soustavy k vyhodnocení syn. receptor:
hmatové čidlo
čidlo zraku
čidla pro teplotu a bolest
stimulace nervových čidel
Ve vnitřním uchu obratlovců jsou uložena pohybová čidla.
2.
zařízení k převádění určité měřené fyzikální nebo technické veličiny na (elektrický) signál, snímač:
teplotní čidlo klimatizace
bezpečnostní protipožární čidla
čidlo pro měření radioaktivity
zabezpečit dům elektronickými čidly
Světelné čidlo u vchodu spustilo alarm.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)