dveře
[dveře]
(2. mn. dveří, 3. mn. dveřím, 6. mn. dveřích, 7. mn. dveřmi)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
zřídka dvéře
[dveːře]
(2. mn. dveří, 3. mn. dveřím, 6. mn. dveřích, 7. mn. dveřmi)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
pohyblivé zařízení sloužící k otevírání nebo uzavírání přístupu do nějakého prostoru (budovy, místnosti, skříně, vozidla ap.):
bezpečnostní dveře
dveře od bytu / kanceláře / pokoje
odemknout / zamknout dveře
klepat / bušit na dveře
vejít do dveří
Zloděj vypáčil zámek dveří spolujezdce.
Klika se nepohnula, dvéře se neotevřely.
□ den otevřených dveří
akce umožňující široké veřejnosti navštívit nějakou instituci (školu, podnik, muzeum ap.), seznámit se s její činností, prohlédnout si její prostory
◊ být (už) za dveřmi
(o očekávaném datu, období nebo události) být (už) velmi blízko, blížit se:
Volby jsou za dveřmi.
Jaro už je za dveřmi.
◊ dobývat se / vlamovat se do otevřených dveří
zbytečně řešit něco už vyřešeného
◊ dveře se někde netrhnou
někde je mnoho lidí, neustále tam někdo chodí
◊ kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě slýchá
člověk svou zvědavostí porušuje společenská pravidla, obvykle tak vytrestá sám sebe, protože se o sobě dozví názory těch druhých, které mohou být i nepříjemné
◊ klepat / ťukat (už) na dveře
(o očekávaném datu, období nebo události) rychle se přibližovat, být (už) velmi blízko, blížit se
◊ mít pro někoho dveře otevřené ◊ mít pro někoho otevřené dveře
být vůči někomu pohostinný a ochotný mu pomoct • přijmout někoho mezi sebe
◊ mít u někoho dveře otevřené
mít spolehlivou a trvalou možnost útočiště nebo ochotné pomoci u někoho • mít stálý přístup někam, možnost se realizovat
◊ my o vlku a vlk za dveřmi
ten, o kterém se mluví, bývá nablízku
◊ něčemu / někomu jsou dveře otevřené (dokořán) ◊ něčemu / někomu jsou otevřené dveře (dokořán)
něčemu nebo někomu je umožněn volný, nerušený přístup, průběh nebo otevřené, vstřícné přijetí
◊ netrefit (se) do dveří kolokviální vyšší
být opilý a vrávorat, potácet se
◊ podávat si někde dveře
navštěvovat nějaké místo často a střídavě s druhými • přicházet, chodit někam hromadně, jeden za druhým, popř. v návalu
◊ potit se jak(o) dveře od chlíva kolokviální
silně se potit
◊ přibouchnout / zabouchnout / zavírat / zavřít někomu dveře před nosem
prudce zavírat, zavřít a nepouštět, nepustit někoho dovnitř a tak ho odmítat, odmítnout • náhle někomu něco znemožňovat, znemožnit
◊ ukázat někomu dveře
vyhodit, vykázat někoho odněkud • odmítnout někoho
◊ vyhodíš ho dveřmi a vrátí se oknem
je neodbytný
◊ vyrazit s někým dveře kolokviální
prudce a nemilosrdně někoho vyhodit, vyhnat
◊ vystrčit nos z [domu / dveří ap.] expresivní
vyjít ven z domu, bytu ap.
◊ za zavřenými dveřmi
s vyloučením veřejnosti, tajně
◊ zabouchnout / zavřít dveře za něčím
rázně se od něčeho odpoutat, nechtít s tím mít už nic společného
◊ zabušit / zabouchat na dveře expresivní
důrazně se připomenout, dát o sobě vědět
◊ zavírat / zavřít / zabouchnout dveře před někým / něčím
někoho, něco odmítat, odmítnout
◊ zavírat (si) / zavřít (si) / přibouchnout (si) dveře k něčemu
znemožňovat, znemožnit něco • zabraňovat, zabránit získání něčeho • zamezovat, zamezit přístupu k něčemu, dalšímu vývoji něčeho ap.
► dvířka
[dviːř̥ka], 2. mn. [dviːřek]
(2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu středního pomnožné
plechová / prosklená dvířka
dvířka od skříňky
otevřít / zavřít dvířka
přibouchnout dvířka
dívat se pootevřenými dvířky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dveře]
(2. mn. dveří, 3. mn. dveřím, 6. mn. dveřích, 7. mn. dveřmi)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
zřídka dvéře
[dveːře]
(2. mn. dveří, 3. mn. dveřím, 6. mn. dveřích, 7. mn. dveřmi)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
pohyblivé zařízení sloužící k otevírání nebo uzavírání přístupu do nějakého prostoru (budovy, místnosti, skříně, vozidla ap.):
bezpečnostní dveře
dveře od bytu / kanceláře / pokoje
odemknout / zamknout dveře
klepat / bušit na dveře
vejít do dveří
Zloděj vypáčil zámek dveří spolujezdce.
Klika se nepohnula, dvéře se neotevřely.
□ den otevřených dveří
akce umožňující široké veřejnosti navštívit nějakou instituci (školu, podnik, muzeum ap.), seznámit se s její činností, prohlédnout si její prostory
◊ být (už) za dveřmi
(o očekávaném datu, období nebo události) být (už) velmi blízko, blížit se:
Volby jsou za dveřmi.
Jaro už je za dveřmi.
◊ dobývat se / vlamovat se do otevřených dveří
zbytečně řešit něco už vyřešeného
◊ dveře se někde netrhnou
někde je mnoho lidí, neustále tam někdo chodí
◊ kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě slýchá
člověk svou zvědavostí porušuje společenská pravidla, obvykle tak vytrestá sám sebe, protože se o sobě dozví názory těch druhých, které mohou být i nepříjemné
◊ klepat / ťukat (už) na dveře
(o očekávaném datu, období nebo události) rychle se přibližovat, být (už) velmi blízko, blížit se
◊ mít pro někoho dveře otevřené ◊ mít pro někoho otevřené dveře
být vůči někomu pohostinný a ochotný mu pomoct • přijmout někoho mezi sebe
◊ mít u někoho dveře otevřené
mít spolehlivou a trvalou možnost útočiště nebo ochotné pomoci u někoho • mít stálý přístup někam, možnost se realizovat
◊ my o vlku a vlk za dveřmi
ten, o kterém se mluví, bývá nablízku
◊ něčemu / někomu jsou dveře otevřené (dokořán) ◊ něčemu / někomu jsou otevřené dveře (dokořán)
něčemu nebo někomu je umožněn volný, nerušený přístup, průběh nebo otevřené, vstřícné přijetí
◊ netrefit (se) do dveří kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být opilý a vrávorat, potácet se
◊ podávat si někde dveře
navštěvovat nějaké místo často a střídavě s druhými • přicházet, chodit někam hromadně, jeden za druhým, popř. v návalu
◊ potit se jak(o) dveře od chlíva kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
silně se potit
◊ přibouchnout / zabouchnout / zavírat / zavřít někomu dveře před nosem
prudce zavírat, zavřít a nepouštět, nepustit někoho dovnitř a tak ho odmítat, odmítnout • náhle někomu něco znemožňovat, znemožnit
◊ ukázat někomu dveře
vyhodit, vykázat někoho odněkud • odmítnout někoho
◊ vyhodíš ho dveřmi a vrátí se oknem
je neodbytný
◊ vyrazit s někým dveře kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní◊ vyrazit někoho ze dveří kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
prudce a nemilosrdně někoho vyhodit, vyhnat
◊ vystrčit nos z [domu / dveří ap.] expresivní
vyjít ven z domu, bytu ap.
◊ za zavřenými dveřmi
s vyloučením veřejnosti, tajně
◊ zabouchnout / zavřít dveře za něčím
rázně se od něčeho odpoutat, nechtít s tím mít už nic společného
◊ zabušit / zabouchat na dveře expresivní
důrazně se připomenout, dát o sobě vědět
◊ zavírat / zavřít / zabouchnout dveře před někým / něčím
někoho, něco odmítat, odmítnout
◊ zavírat (si) / zavřít (si) / přibouchnout (si) dveře k něčemu
znemožňovat, znemožnit něco • zabraňovat, zabránit získání něčeho • zamezovat, zamezit přístupu k něčemu, dalšímu vývoji něčeho ap.
► dvířka
[dviːř̥ka], 2. mn. [dviːřek]
(2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu středního pomnožné
plechová / prosklená dvířka
dvířka od skříňky
otevřít / zavřít dvířka
přibouchnout dvířka
dívat se pootevřenými dvířky
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)