čtverák I
[čtveraːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo se chová rozpustile, kdo často žertuje syn. šibal, šprýmař:
Náš děda byl starý čtverák.
► čtveračka
[čtveračka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Dcerka byla malá čtveračka, roztomilá nezbednice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveraːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo se chová rozpustile, kdo často žertuje syn. šibal, šprýmař:
Náš děda byl starý čtverák.
► čtveračka
[čtveračka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Dcerka byla malá čtveračka, roztomilá nezbednice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)