čtveráctví
[čtveraːctviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
souhrn vlastností charakteristických pro čtveráka I (šibala) syn. šibalství:
V očích mu blýskalo čtveráctví.
Jeho úsměv měl ještě v sobě čtveráctví chlapce.
2.
čtverácký, rozpustilý čin syn. šibalství:
Provedl mu malé čtveráctví.
Divadelní hra Till Enšpígl pojednává o různých čtveráctvích a šprýmech legendárního plebejského hrdiny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveraːctviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
souhrn vlastností charakteristických pro čtveráka I (šibala) syn. šibalství:
V očích mu blýskalo čtveráctví.
Jeho úsměv měl ještě v sobě čtveráctví chlapce.
2.
čtverácký, rozpustilý čin syn. šibalství:
Provedl mu malé čtveráctví.
Divadelní hra Till Enšpígl pojednává o různých čtveráctvích a šprýmech legendárního plebejského hrdiny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)