čtverácký
[čtveraːckiː]
přídavné jméno
charakteristický pro čtveráka I, pro čtveráctví • rozpustile se chovající, provádějící čtveráctví syn. čtveračivý, šibalský:
čtverácký úsměv
čtverácký chlapec
Byl to drobný muž, navenek přísný, ale se čtveráckýma očima a smyslem pro humor.
Občas vyvádí čtverácké kousky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveraːckiː]
přídavné jméno
charakteristický pro čtveráka I, pro čtveráctví • rozpustile se chovající, provádějící čtveráctví syn. čtveračivý, šibalský:
čtverácký úsměv
čtverácký chlapec
Byl to drobný muž, navenek přísný, ale se čtveráckýma očima a smyslem pro humor.
Občas vyvádí čtverácké kousky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)