čtveračit
[čtveračɪt]
(3. j., 3. mn. -čí, rozk. (ne)čtverač, čin. -čil, podst. jm. -čení)
sloveso nedokonavé
knižní
(kdo čtveračí ~)
chovat se rozpustile, dovádět:
Školáci si hrají a čtveračí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveračɪt]
(3. j., 3. mn. -čí, rozk. (ne)čtverač, čin. -čil, podst. jm. -čení)
sloveso nedokonavé
knižní
(kdo čtveračí ~)
chovat se rozpustile, dovádět:
Školáci si hrají a čtveračí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)