čtveračivě
[čtveračɪvje]
příslovce
knižní
charakteristicky pro čtveráka, pro čtveráctví, rozpustile syn. čtverácky, šibalsky:
čtveračivě se usmívat
Čtveračivě ho dloubl loktem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveračɪvje]
příslovce
knižní
charakteristicky pro čtveráka, pro čtveráctví, rozpustile syn. čtverácky, šibalsky:
čtveračivě se usmívat
Čtveračivě ho dloubl loktem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)