čtveřice
[čtveřɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
skupina tvořená čtyřmi osobami, předměty ap.:
čtveřice muzikantů
bojovat o účast ve finálové čtveřici
Obviněná čtveřice je stíhána pro spolupachatelství.
V základní výbavě vozu nechybí čtveřice airbagů.
Tlačítka jsou umístěna ve čtveřici vedle sebe.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čtveřɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
skupina tvořená čtyřmi osobami, předměty ap.:
čtveřice muzikantů
bojovat o účast ve finálové čtveřici
Obviněná čtveřice je stíhána pro spolupachatelství.
V základní výbavě vozu nechybí čtveřice airbagů.
Tlačítka jsou umístěna ve čtveřici vedle sebe.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)