členitost
[čleňɪtost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je členité 1 (tvořené více různými útvary):
výšková členitost území
členitost terénu / pobřeží
využití členitosti krajiny při budování výšinných opevněných hradišť
2.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je členité 2 (rozdělené na části):
prostorová členitost vily
Byty v patrech mají balkony a lodžie, díky nimž je dosaženo členitosti fasády.
Práci hasičům ztěžovala členitost objektu.
3.
něco členitého 2, rozčleněného, členitý prvek:
rohy vytvořené členitostmi stavby
Je vhodné přemýšlet o energetických důsledcích nejrůznějších výstupků a členitostí fasád.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čleňɪtost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je členité 1 (tvořené více různými útvary):
výšková členitost území
členitost terénu / pobřeží
využití členitosti krajiny při budování výšinných opevněných hradišť
2.
vlastnost, ráz, charakter toho, co je členité 2 (rozdělené na části):
prostorová členitost vily
Byty v patrech mají balkony a lodžie, díky nimž je dosaženo členitosti fasády.
Práci hasičům ztěžovala členitost objektu.
3.
něco členitého 2, rozčleněného, členitý prvek:
rohy vytvořené členitostmi stavby
Je vhodné přemýšlet o energetických důsledcích nejrůznějších výstupků a členitostí fasád.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)