číhnout
[čiːhnout]
(3. j. číhne, rozk. číhni, čin. číhl, číhnul, čin. ž. číhla, podst. jm. číhnutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
číhnout se
[čiːhnout se]
(3. j. číhne se, rozk. číhni se, čin. číhl se, číhnul se, čin. ž. číhla se, podst. jm. číhnutí (se))
sloveso dokonavé
kolokviální
(kdo číhne na co, na koho; kam)
rychle, krátce nebo nenápadně se podívat syn. mrknout, juknout:
Číhnu se zatím na internet.
Pootevřel jsem dveře a číhnul do chodby.
Jdi se číhnout, jestli už odešli.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čiːhnout]
(3. j. číhne, rozk. číhni, čin. číhl, číhnul, čin. ž. číhla, podst. jm. číhnutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
číhnout se
[čiːhnout se]
(3. j. číhne se, rozk. číhni se, čin. číhl se, číhnul se, čin. ž. číhla se, podst. jm. číhnutí (se))
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo číhne na co, na koho; kam)
rychle, krátce nebo nenápadně se podívat syn. mrknout, juknout:
Číhnu se zatím na internet.
Pootevřel jsem dveře a číhnul do chodby.
Jdi se číhnout, jestli už odešli.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)