čapnout
[čapno͡ut]
(3. j. čapne, rozk. čapni, čin. čapl, čapnul, čin. ž. čapla, trp. čapnut, podst. jm. čapnutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
1. (kdo čapne koho4; koho4 za něj. okolností)
přistihnout a zadržet při nedovoleném činu, chytit:
Strážníci čapli zloděje.
Čapnul ho revizor.
Hlídej, aby nás při tom nečapli.
2. (kdo čapne koho4, co; koho4, co {za co; do čeho})
pomocí ruky, rukou uchopit, chytit:
čapnout dítě za ruku
Čapla ho za rukáv.
Strážník čapl zloděje za límec.
Čapnul ji do náruče a odnesl.
Čapla batoh a vyrazila.
přen. Chytlavá melodie vás čapne a už nepustí.
nedokonavé k 2 → čapat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čapno͡ut]
(3. j. čapne, rozk. čapni, čin. čapl, čapnul, čin. ž. čapla, trp. čapnut, podst. jm. čapnutí)
sloveso dokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. (kdo čapne koho4; koho4 za něj. okolností)
přistihnout a zadržet při nedovoleném činu, chytit:
Strážníci čapli zloděje.
Čapnul ho revizor.
Hlídej, aby nás při tom nečapli.
2. (kdo čapne koho4, co; koho4, co {za co; do čeho})
pomocí ruky, rukou uchopit, chytit:
čapnout dítě za ruku
Čapla ho za rukáv.
Strážník čapl zloděje za límec.
Čapnul ji do náruče a odnesl.
Čapla batoh a vyrazila.
přen. Chytlavá melodie vás čapne a už nepustí.
nedokonavé k 2 → čapat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)