čepice
[čepɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
měkká pokrývka hlavy (např. kulich, kšiltovka, baret):
kožešinová čepice
pletená čepice s bambulí
placatá / vysoká čepice
koupací / lyžařská čepice
policejní / vojenská / kuchařská čepice
nosit čepici kšiltem dozadu
Vezmi si čepici, venku je zima.
□ baseballová čepice
plátěná čepice s kšiltem původně nošená hráči baseballu
2.
vrstva na povrchu něčeho:
pivo s čepicí pěny
ozdobit pohár čepicí šlehačky
Okolní kopce pokrývá sněhová čepice.
◊ mít pod čepicí
1. být důvtipný, chytrý:
Pod čepicí toho moc nemají, jsou to hlupáci.
2. být (trochu) opilý:
Sedl za volant, i když dobře věděl, že má pod čepicí.
◊ utlouct někoho čepicemi
velmi snadno nad někým vyhrát, porazit ho:
Jsou v početní převaze. Utlučou nás čepicemi.
zdrobnělé → čepička
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čepɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
měkká pokrývka hlavy (např. kulich, kšiltovka, baret):
kožešinová čepice
pletená čepice s bambulí
placatá / vysoká čepice
koupací / lyžařská čepice
policejní / vojenská / kuchařská čepice
nosit čepici kšiltem dozadu
Vezmi si čepici, venku je zima.
□ baseballová čepice
plátěná čepice s kšiltem původně nošená hráči baseballu
2.
vrstva na povrchu něčeho:
pivo s čepicí pěny
ozdobit pohár čepicí šlehačky
Okolní kopce pokrývá sněhová čepice.
◊ mít pod čepicí
1. být důvtipný, chytrý:
Pod čepicí toho moc nemají, jsou to hlupáci.
2. být (trochu) opilý:
Sedl za volant, i když dobře věděl, že má pod čepicí.
◊ utlouct někoho čepicemi
velmi snadno nad někým vyhrát, porazit ho:
Jsou v početní převaze. Utlučou nás čepicemi.
zdrobnělé → čepička
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)