češtinář
[češťɪnaːř̥], 2. j. [češťɪnaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
učitel českého jazyka • odborník na český jazyk a literaturu:
středoškolský češtinář
vystudovaný češtinář
Opravování maturitních prací bývá pro češtináře náročné.
Měli jsme úžasného češtináře, který nás vedl k tomu, abychom četli.
2.
kdo dobře ovládá český jazyk, znalec českého jazyka:
V okresním kole se setkali nejlepší češtináři, kteří postoupili ze školních kol.
Překlad posoudí češtinář a jazykový znalec, který zná titul v originále.
► češtinářka
[češťɪnaːř̥ka], 2. mn. [češťɪnaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Na základní škole jsem měla moc dobrou češtinářku.
Češtinářka jí dala za sloh dvojku.
Babička byla učitelka, češtinářka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[češťɪnaːř̥], 2. j. [češťɪnaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
učitel českého jazyka • odborník na český jazyk a literaturu:
středoškolský češtinář
vystudovaný češtinář
Opravování maturitních prací bývá pro češtináře náročné.
Měli jsme úžasného češtináře, který nás vedl k tomu, abychom četli.
2.
kdo dobře ovládá český jazyk, znalec českého jazyka:
V okresním kole se setkali nejlepší češtináři, kteří postoupili ze školních kol.
Překlad posoudí češtinář a jazykový znalec, který zná titul v originále.
► češtinářka
[češťɪnaːř̥ka], 2. mn. [češťɪnaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Na základní škole jsem měla moc dobrou češtinářku.
Češtinářka jí dala za sloh dvojku.
Babička byla učitelka, češtinářka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)