Čecháček
[čexaːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 1. mn. -čci, -čkové)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. hanlivé
Čech bez širšího rozhledu vyznačující se negativními vlastnostmi:
zbabělý Čecháček
závistivý Čecháček bez vkusu
Sortiment lákal zástupy koupěchtivých Čecháčků.
Je ve mně kus Čecháčka, který to dopije a dojí, i když mu to nechutná, protože to přece zaplatil.
2. expresivní
(zprav. posměšně) obyvatel Čech 1 (historické země českého státu) z pohledu obyvatel Moravy a Slezska:
Tak se nám Moravákům Čecháčci zase vysmáli, jak nás vypekli.
Nespisovná pražáčtina je tu slyšet ažaž, hlavně v létě se nám to tady Čecháčky na kolech hemží.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[čexaːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 1. mn. -čci, -čkové)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. hanlivé
Čech bez širšího rozhledu vyznačující se negativními vlastnostmi:
zbabělý Čecháček
závistivý Čecháček bez vkusu
Sortiment lákal zástupy koupěchtivých Čecháčků.
Je ve mně kus Čecháčka, který to dopije a dojí, i když mu to nechutná, protože to přece zaplatil.
2. expresivní
(zprav. posměšně) obyvatel Čech 1 (historické země českého státu) z pohledu obyvatel Moravy a Slezska:
Tak se nám Moravákům Čecháčci zase vysmáli, jak nás vypekli.
Nespisovná pražáčtina je tu slyšet ažaž, hlavně v létě se nám to tady Čecháčky na kolech hemží.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)