česat
[česat]
(3. j. češe, česá, rozk. češ, česej, čin. česal, trp. česán, podst. jm. česání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo češe co, koho4; co {komu; čím}; koho4 čím)
uhlazovat, upravovat, srovnávat vlasy, srst ap. nástrojem k tomu určeným:
česat vlasy / srst
česat psa
Hřebenem mu česala vlasy.
Žena stála před zrcadlem a česala se.
2. (kdo češe koho4, co; koho4 jak; co {komu; jak})
upravovat vlasy do nějakého tvaru, vytvářet účes:
česat se na patku
nechat se česat od kadeřníka
Dlouhé vlasy si češe do ohonu.
Česal jsem si hřebínkem vzornou pěšinku.
příd. jm. Má rovné vlasy česané dozadu.
3. (kdo češe co; co čím)
sklízet plody trháním nebo pomocí speciálních nástrojů syn. sklízet, sbírat 3, trhat:
česat ovoce / jablka
Česat chmel pomáhají i brigádníci.
Sběrači mnohdy česají plody hřebeny.
4. (kdo češe co)
trháním zbavovat plodů syn. očesávat, otrhávat:
Sadaři češou jabloně.
Obsypané stromy nikdo nečeše.
5. textilnictví (kdo češe co)
oddělovat dlouhá vlákna příze od krátkých a urovnávat je do pramenů:
naučit se česat len
V dílně čistí, češou a barví ovčí vlnu.
► česávat
[česaːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Když jsem byla ještě malá, maminka mi česávala dlouhé vlasy.
2.
Česávala zákaznice v předsíni svého bytu.
3.
ručně česávat chmel
dokonavé k 1, 2 → učesat
dokonavé k 3, 4 → očesat
dokonavé k 1–4 → sčesat
podstatné jméno → i česání
přídavné jméno → i česaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[česat]
(3. j. češe, česá, rozk. češ, česej, čin. česal, trp. česán, podst. jm. česání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo češe co, koho4; co {komu; čím}; koho4 čím)
uhlazovat, upravovat, srovnávat vlasy, srst ap. nástrojem k tomu určeným:
česat vlasy / srst
česat psa
Hřebenem mu česala vlasy.
Žena stála před zrcadlem a česala se.
2. (kdo češe koho4, co; koho4 jak; co {komu; jak})
upravovat vlasy do nějakého tvaru, vytvářet účes:
česat se na patku
nechat se česat od kadeřníka
Dlouhé vlasy si češe do ohonu.
Česal jsem si hřebínkem vzornou pěšinku.
příd. jm. Má rovné vlasy česané dozadu.
3. (kdo češe co; co čím)
sklízet plody trháním nebo pomocí speciálních nástrojů syn. sklízet, sbírat 3, trhat:
česat ovoce / jablka
Česat chmel pomáhají i brigádníci.
Sběrači mnohdy česají plody hřebeny.
4. (kdo češe co)
trháním zbavovat plodů syn. očesávat, otrhávat:
Sadaři češou jabloně.
Obsypané stromy nikdo nečeše.
5. textilnictví (kdo češe co)
oddělovat dlouhá vlákna příze od krátkých a urovnávat je do pramenů:
naučit se česat len
V dílně čistí, češou a barví ovčí vlnu.
► česávat
[česaːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Když jsem byla ještě malá, maminka mi česávala dlouhé vlasy.
2.
Česávala zákaznice v předsíni svého bytu.
3.
ručně česávat chmel
dokonavé k 1, 2 → učesat
dokonavé k 3, 4 → očesat
dokonavé k 1–4 → sčesat
podstatné jméno → i česání
přídavné jméno → i česaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)