brilance
[brɪlance]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1. knižní
mimořádná kvalita, vynikající úroveň syn. brilantnost 1:
stylistická brilance
Hrál s obdivuhodnou instrumentální brilancí.
Rád staví na odiv svou intelektuální brilanci.
2. odborné
zvýšený, vysoký lesk, zářivost syn. brilantnost 2:
Světelná brilance křišťálové skloviny byla zvýrazněna brusem a rytinou.
3. optika, fotografie
vysoký světelný kontrast obrazu:
Objektiv umožňuje pořizovat videosekvence s vynikající brilancí.
Při příjmu signálu ve vysokém rozlišení obraz získá vyšší brilanci, detailnost i hloubku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brɪlance]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1. knižní
mimořádná kvalita, vynikající úroveň syn. brilantnost 1:
stylistická brilance
Hrál s obdivuhodnou instrumentální brilancí.
Rád staví na odiv svou intelektuální brilanci.
2. odborné
zvýšený, vysoký lesk, zářivost syn. brilantnost 2:
Světelná brilance křišťálové skloviny byla zvýrazněna brusem a rytinou.
3. optika, fotografie
vysoký světelný kontrast obrazu:
Objektiv umožňuje pořizovat videosekvence s vynikající brilancí.
Při příjmu signálu ve vysokém rozlišení obraz získá vyšší brilanci, detailnost i hloubku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)