brakýř
[brakiːř̥], 2. j. [brakiːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨něm.⟩
myslivost
lovecký pes vycvičený ke stopování a nadhánění zvěře v neschůdném terénu:
Němečtí lovci odedávna chovali brakýře.
kynol. alpský brakýř jezevčíkovitý plemeno
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brakiːř̥], 2. j. [brakiːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨něm.⟩
myslivost
lovecký pes vycvičený ke stopování a nadhánění zvěře v neschůdném terénu:
Němečtí lovci odedávna chovali brakýře.
kynol. alpský brakýř jezevčíkovitý plemeno
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)